O plemeni Dandie Dinmont Teriér

Tento nízkonohý teriér, s anglosaskými kořeny, vděčí za své jméno skotskému spisovateli siru Waltru Scottovi (1771-1834), který ve svém románu "Guy Mannering" vydaném v roce 1814 vypráví o panu Dandie Dinmontovi (ve skutečnosti se tento farmář jmenoval Davison) a popisuje tam jeho psa, jenž se později stal populárním právě pod názvem Dandie dinmont teriér, neboli dandík.

Psíci zřejmě byli potomky staroskotských hrubosrstých teriérů, kteří se nazývali různě, mimo jiné také vydří teriéři. Podle některých anglických pramenů chovatel W. Allen křížil tyto psíky s drsnosrstými jezevčíky. Jiní autoři však toto popírají. Přesný původ plemene zůstává proto zahalen tajemstvím .

V roce 1876 vznikl klub chovatelů, jenž vytvořil standard, podle kterého se vlastnosti plemene upevňovaly. V druhé polovině 19. století již najdeme Dandie Dinmonta na výstavách jako samostatné plemeno.

Vzhled dandíků

Vzhledem, výškou a povahou Dandie Dinmont poněkud připomíná hrubosrstého jezevčíka. Tělo má jako lasička a velmi svalnaté, zadní končetiny jsou delší než přední. Hrudník je oválný a hluboko zavěšen mezi přední končetiny. Ocas není dlouhý a je nesen šavlovitě prohnutý, se špičkou namířenou vzhůru.

Srst psa je nejméně 5 cm dlouhá a na hlavě tvoří hedvábnou chocholku. Na hřbetě je o něco tvrdší než naspodu těla. Osrstění Dandie Dinmont teriérů má být na těle pepřové nebo hořčičně žluté barvy. Pepřový odstín ve skutečnosti kolísá mezi světle stříbřitou až po namodrale černou. Hořčičný odstín kolísá mezi červenohnědou a krémovou. Spodní strana, běhy a tlapky, stejně jako hlava, jsou vždy světlejší než hřbet. Na hrudi může mít Dandie Dinmont menší bílou skvrnu.

Se svýma velkýma tmavohnědýma, oduševnělýma očima, velkým nosem a svislýma ušima nevypadá Dandie Dinmont na první pohled jako teriér.

Povaha dandíků

Jako lovecký pes je tento teriér velmi temperamentní a odvážný. V okolí Borderlandu bez zábran lovil lišky, jezevce, krysy, ale i hady. Je mistrem v hrabání, je ochoten se pustit do boje tváří v tvář se zvířaty ukrytými v podzemí aniž se dá odradit stísněným prostorem. Vyniká velkou ochotou k práci a jde rád i do vody a dokonce se i potápí. Je poslušnější než jiní teriéři, má ale překvapivě hluboký a silný hlas. Chybí mu typická vlastnost teriérů, kterou je nenechat kořist na živu.

Velmi dobře vychází s cizími psy, ale i s jinými zvířaty. Je čilý, vyrovnaný, klidný, hravý, přítulný a inteligentní, ale také citlivý. Působí důstojně, neomylně vycítí náladu svého pána.

Je oddaný a hodí se za domácího hlídače. K dětem je milý a rodině oddaný. Je to milý rošťák, který se vždy pokouší prosadit své. V posledních letech se chová především v bytech, ale i na zahradách odkud se vždy rád vrací do tepla domova a společnosti člověčí smečky.

Výchova dandíků

Výchova Dandie Dinmont teriéra není složitá. Nejvíce dosáhneme odměňováním za požadované chování a častým obměňováním cvičení. Přestože si libuje v dlouhých procházkách, plně ho uspokojí hra v bytě nebo na zahradě.

Dandík je dostatečně inteligentní na to, aby pochopil co po něm chceme, nemá však rád dlouhé tréninky, jejichž užitek nechápe. Může se pak stát paličatý a reagovat opačně, než po něm chceme.

Historie dandíků v Čechách a na Moravě

V Čechách se objevil Dandie Dinmont již mezi dvěma válkami, byl pepřové barvy ale byl však pouze domácím mazlíčkem. První fenku dandíka si přivezla paní Lenka Petrášková v roce 1985 z Rakouska.  Paní  Martina Dvořáková, majitelka  chovatelské stanice Terrinka, importovala prvního chovný pár psa Salicia´s Patrick Pepijn a fenu Salicia´s Sandy Salina z Holandska v roce 1987. Uznané bylo toto plemeno v naší zemi v roce 1989.

Převzato z www.dandies.eu, kde naleznete spoustu dalších zajímavých informací o tomto plemeni.